O spánku a nespavosti miminek

Ve skutečnosti zažívají lidé všech věkových kategorií během noci fáze lehkého spánku a snění, než upadnou do hlubokého spánku. Miminka, která v noci své rodiče stále budí, se v takovéto fázi zcela probudila a neumí sama usnout, a tak se rozpláčou.
V tu chvíli je pak nakojíme, dáme jim dudlíka nebo lahev, chováme a hladíme nebo je vezmeme do své postele.

Na tom všem není nic špatného - dokud to rodičům vyhovuje. Miminko tím ‚nerozmazlují', ale zároveň také děti starší než šest měsíců nevedou ke změně nočních spacích návyků, protože děti si na ‚podmínky na spaní' (kojení, chování, hlazení atd.) zvyknou stejně jako na stejnou postýlku a polštářek. Pokud jedeme na dovolenou a ‚podmínky na spaní' (postel a polštář) se změní, máme se spaním často potíže, ale za několik nocí si na nové podmínky rychle zvykneme - pokud jsou tedy stále stejné - a spíme pak znovu lépe.

Mnoho miminek začne v noci spát déle už kolem tří měsíců, ale mezi 6. a 12. měsícem začnou znovu v noci plakat. Některé výzkumy naznačují, že děti v tomto věku mají velmi intenzivní snovou fázi, z níž se snadno budí. Zdá se, že miminka, která stále ještě spí v ložnici rodičů, se po 6. měsíci budí a vyžadují pozornost rodičů častěji než ta, která spí ve svém vlastním pokoji.

Očekávání a tolerance nočního buzení je u rodičů velmi individuální. Někteří počítají s měsíci, ba i roky přerušovaného spánku, zatímco jiní by rádi měli klidné noci už kolem šestého měsíce. Takovéto očekávání není od věci, ale v poslední době bohužel koluje o spaní miminek množství informací, podle kterých se spací návyky starších miminek nedají bezpečně změnit. Následkem toho mnoho rodičů žije ve stavu neustálého nedostatku spánku, protože jsou přesvědčeni, že neexistuje žádná jiná bezpečná možnost.
Je pravda, že s nočním buzením (poté, co jsou vyřešeny všechny problémy s krmením) se do šesti měsíců nedá moc udělat z mnoha různých důvodů:

• mladší kojené děti se budí a chtějí pít často proto, aby kojení fungovalo žádoucím způsobem
• nechat malá miminka v noci plakat místo toho, abychom je nakrmili, může vést k mnoha týdnům proplakaných nocí, což je stresující a nepříjemné pro všechny a zřídka to změní to, co miminko dělá rodičům většinou trvá šest měsíců, než své miminko poznají, uvědomí si, jak chtějí v péči o dítě postupovat, naučí se rozlišovat mezi hladem, zdravím a přirozeným chováním a nabudou v péči o své dítě na jistotě

Ovšem po šesti měsících se věci změní:

• většina dětí je dost stará na to, aby bylo možné změnit podmínky na spaní
• rodiče, kteří chtějí noční provoz změnit, si více věří
• v této fázi je také snadnější odlišit problém se spaním od hladu nebo zdravotních problémů. Po šestém měsíci se děti hlady už většinou nebudí (bohužel to není takhle jednoduché), a ani zoubky nejsou důvodem buzení. Všem dětem někdy mezi třemi a půl měsíci a třemi roky naroste dvacet zoubků, ať už budou spát celou noc nebo ne. Čekat, až se všechny prořezají, než své dítě začnete učit spát celou noc, znamená, že vy nebudete spát celé tři roky.

Je pravda, že nemoc, změna prostředí nebo návštěva v domě může dítěti přivodit neklidnou noc, ale vždy nastanou okamžiky, kdy návštěva odjede a zánět uší se zahojí, ale dítě se nadále v noci budí. Součástí vašeho rozhodnutí, co s přerušovaným spaním provést, je uvědomit si, jestli to problém je nebo ne. Rodiče často podléhají tlaku okolí. Pokud jste ale spokojeni s tím, jak to probíhá, nemusíte dělat nic.
Mnoho rad o spaní zdůrazňuje jen jednu možnost a rodiče se pak cítí špatně, pokud postupují jinak. Například - "nechat miminko plakat se nemá", "regulovaný pláč je škodlivý a nebezpečný" nebo "spát s dítětem se nemá".

Možností je několik - trik je v nalezení způsobu, který je vhodný pro vás, a někteří rodiče vyzkoušejí kde co, než si uvědomí, jak to chtějí udělat.
Nemá smysl zoufale analyzovat a zpytovat uplynulých šest měsíců a přemýšlet, co jste udělali nebo neudělali. Péče o dítě není vždy snadná záležitost a každý dělá, co umí, zejména během těch prvních měsíců, kdy je všechno napínavé, podivné a zneklidňující.
Zde jsou naše možnosti. I když existuje mnoho různých variací na toto téma, pokud chcete vyřešit nebo se sžít se spacími návyky svého šestiměsíčního či staršího dítěte, dospějete nakonec vždy k jedné z níže uvedených možností.

NAUČTE HO SPÁT
Výuka spaní u miminek bývá běžně nazývána ‚regulovaný pláč', což je výraz, který je pro rodiče značně odrazující, a dává idealistům příležitost zděšením lomit rukama, ale vlastně nic neznamená. Problém není v pláči, ale ve spaní. Nechceme regulovat pláč dítěte, ani regulovat cokoliv jiného, chceme je pouze naučit spát. Výuka spaní u miminek se někdy také nazývá ‚regulované utěšování' nebo ‚ukládání s útěchou', což jsou všechno různá označení téhož, která se používají, aby se rodiče cítili lépe, když své dítě nechají plakat.
Výuka spaní znamená, že se změní podmínky na spaní tak, aby se miminko naučilo samo znovu usnout poté, co se probudilo po lehké fázi spánku.
Možná uslyšíte hrůzostrašné historky o dlouhodobých škodlivých účincích výuky spaní, protože někteří zdravotníci nemají rádi nebo dobře nechápou pojetí výuky spánku u starších miminek a přehlížejí prospěch pro rodinný život ve chvíli, kdy se všichni v noci pořádně vyspí.
Znamená to, že dítě necháte plakat místo toho, abyste je kojily, dávali mu lahev, houpali a hladili je, brali k sobě do postele, dávali mu dudlíka, přebalovali je nebo se ho ještě jinak snažili uspat. Výuka spaní není žádná disciplína testující vaši výdrž. Pro většinu rodin je to bezpečné, jakmile dítě dovrší šesti měsíců (ideální období je mezi šestým a dvanáctým měsícem), a v milujícím a stabilním prostředí, kde se veškeré potřeby dítěte řeší, to nezpůsobí žádné emoční či psychologické potíže. Výuka spaní je také důležitou součástí odstavování starších kojenců, kteří jsou stále ještě kojeni v noci, protože o odstavení má rozhodnout matka a ne kojenec.

KDY TO NENÍ BEZPEČNÉ?

• Není bezpečné nechat dítě plakat v rodině, která se potýká s vážnými psychickými a sociálními problémy.
• Nechat je v noci plakat celé týdny může ohrozit jejich emoční a psychologický vývoj.
• Nedoporučuje se nechat děti plakat v noci, když jim není dobře nebo jsou rozrušené událostmi v rodině (nedávná změna prostředí nebo úmrtí v rodině).
• Nedoporučuje se nechat je plakat, pokud jeden z rodičů, ale zejména matka má v sobě staré psychické rány, které souvisejí s její vlastní rodinou a s nimiž je třeba se vyrovnat. Někdy se starší, dlouho pochované problémy po porodu znovu vynoří. Miminka jsou skvělými barometry psychického stresu a citlivě reagují, když mají pocit, že v okolí není vše v pořádku. Takže je lepší vyřešit nejprve své vlastní problémy a až potom se pustit do potíží s dětským spaním.

Protože nechat dítě plakat není nikdy snadné, je třeba naučit dítě spát co nejefektivněji, aby to bylo rychle za vámi a všichni jste si mohli začít užívat spokojeného spánku, a to každou noc.
Je třeba si to naplánovat - čím víc spoléháte na náhodu, tím víc bude celá věc vyčerpávající, tím víc se bude prodlužovat a tím menší bude naděje, že se něco změní. Takže než začnete:
 

• Vaše dítě musí mít vlastní pokoj. To může znamenat dočasný přesun členů rodiny. Pokud dítě spí s vámi a vy nemáte žádnou jinou ložnici, doporučuji vám týden spát v obývacím pokoji. Jakmile bude dítě spát klidně celou noc, nastěhujete se zpátky. Bohužel společné spaní v jedné místnosti někdy způsobí návrat k neklidným nocím, ale pokud už po pořádném vyspání opravdu hodně toužíte, stojí za to vyzkoušet to. Pokud se máte brzy stěhovat do většího bytu či domu, počkejte s výukou spaní až po přestěhování. Jestliže v oddělené ložnici spí starší dítě, zatímco miminko spí s vámi, přestěhujte na pět nocí starší dítě k vám (přestěhujte postýlku nebo jen položte matraci na zem). Vysvětlete staršímu dítěti, že je to jen dočasné opatření a vysvětlete mu i jeho důvod. Miminko dejte do samostatné místnosti. Jakmile bude spát celou noc, nastěhujte starší dítě zpátky k miminku. Starší děti většinou spí lépe, když spí v jednom pokoji společně s mladšími sourozenci. A ani miminka se nebudí a nevolají "pokojovou službu", když spí se svým sourozencem tak, jako když spí s rodiči.
• Vzhledem k tomu, že cílem je naučit miminko spát samotné, je třeba ukončit veškerou pomoc zvenčí. Uvádím zde seznam toho, co mě napadlo. Pamatujte si, že když vyměníte jeden podpůrný prostředek za jiný, noční buzení neustane - musíte skoncovat se všemi naráz.
  •    kojení
  •    lahve s mlékem, vodou či šťávou
  •    dudlík
  •    chování, hlazení, přebalování
  •    přetáčení dítěte z hlavy postýlky do nohou nebo změna jeho polohy
  •    uspávání za chůze
  •    ježdění autem kolem bloku
  •    hraní nebo zapnutí nočního televizního programu
• Videonahrávky dětí, které ‚spí celou noc', dokazují, že i tato miminka se budí, sedají si, povídají si pro sebe a posouvají se po postýlce, aby nakonec znovu usnula v naprosto neuvěřitelných pozicích, a přesto se nedožadují pozornosti. Když budete v noci každých několik hodin vstávat a rychle dítě posunete do jiné polohy, velmi rychle se z toho stane pomoc zvenčí. Miminka umějí spát v jakékoliv poloze a nemá to na ně žádný škodlivý vliv.
• Vy a váš partner musíte spolupracovat. Promluvte si o tom důkladně dopředu, abyste se oba shodli na strategickém plánu. Výuka spánku je jednodušší, když s tím váš partner souhlasí a oba se jí účastníte; někdy to ovšem není možné. V situaci, kdy jeden chce postupovat podle tohoto plánu a druhý ne, musí nesouhlasící rodič schovat hlavu pod polštář a ignorovat, co se děje, nebo - pokud je to pro něj příliš obtížné - spát tři až pět nocí někde jinde. Poslouchat dětský pláč není snadné, ale je to dvojnásob obtížné, když jeden z rodičů podkopává úsilí toho druhé a vytváří tak další zbytečné napětí, s nímž je třeba se vyrovnávat.
• Oznamte svým sousedům, co chystáte, aby vám pak nevynadali. Vysvětlete jim, že bdíte se svým miminkem - takže nepláče o samotě - a že byste po několik nocí ocenili jejich trpělivost.
• Zvolte si dobu, která vám bude vyhovovat z hlediska pracovního vytížení, návštěv, dovolených a stěhování. Je důležité, aby vaše miminko spalo ve stejné postýlce nejméně měsíc poté.
• Vaše dítě musí být zdravé (prořezávání zoubků se za nemoc nepovažuje).
• Vy i váš partner musíte být v pořádku a ve chvíli, kdy se rozhodnete naučit své dítě spát, nesmíte zrovna řešit nepřiměřené množství dalších potíží. Miminka reagují na výuku dobře, pokud jejich rodiče zůstávají klidní a věří si - pokud se začnete viditelně stresovat a strachovat, dítě od vás dostane signály stresu a usnutí mu bude trvat mnohem déle.